Pravda o tom, co přímo vnímá Tvé Já ve svém nitru. Tato pravda je pro Tebe v daném okamžiku jedinou neotřesitelnou jistotou a nepopiratelným faktem.
Patří sem vše, co se právě teď děje v Tvém vnitřním světě: pocity, tělesné vjemy, myšlenky i impulzy vůle.
Když máš hlad nebo cítíš strach, tak to prostě víš. V tu chvíli je to Tvoje vnitřní pravda.
Viz Cvičení vnímání vnitřního světa.
Důsledky poznání své pravdy
Toto hluboké pochopení sebe sama otevírá dveře k hlubokému pochopení ostatních. Oba tyto kroky vedou k harmonizaci vztahů, které máme k sobě samotným, i vztahů, které máme s ostatními lidmi a se světem.
Kde končí moje pravda a začíná realita?
Představ si situaci, kdy Ti přijde myšlenka: „Ten člověk mi lže.“ Skutečností, o kterou se můžeš v tu chvíli bezpečně opřít, je fakt, že Tvá mysl tuto myšlenku vyprodukovala.
Tvoje vnitřní pravda je existence oné myšlenky ve Tvé mysli a existence příčin, které ji vyvolaly.
Je nezbytné brát svůj vnitřní stav vážně, protože jen tak s ním můžeš vědomě pracovat.
To, zda ten člověk skutečně lže, v tuto chvíli nevíš. Jeho pravdivost je totiž jeho vnitřní pravdou, která je z Tvého pohledu pravdou vnější. Ví to jen on sám – a i on jen tehdy, pokud si je dostatečně vědom toho, co se v něm skutečně děje.
Jak svou pravdu sdílet bez agrese?
Pokud potřebujeme sdílet náročnou vnitřní pravdu, je důležité ji formulovat jako svůj prožitek, nikoliv jako rozsudek nad druhým:
- Příklad (Vědomé sdílení): „Nevím, zda se mi to jen zdá, ale mám teď pocit, že mi lžeš, protože… (důvody). Pomoz mi prosím pochopit, jak to bylo doopravdy.“
- Tento přístup není obviňující a umožňuje druhému vysvětlit, doplnit nebo obhájit svou pozici.
- Příklad (Nevědomý útok): „Lžeš mi!“
- Zde svou vnitřní pravdu (pocit) automaticky považujeme za vnější pravdu o druhém člověku. V tu chvíli jsme se stali obětí vlastní iluze.