Já vnímá pravdu tehdy, pokud vnitřní obraz, který si vytvořilo na základě pozorování, zkušeností a myšlení, odpovídá viditelným projevům i neviditelným principům pozorované skutečnosti.
Pro potřeby seberozvoje a praktické práce na sobě rozlišujeme dva druhy pravdy z hlediska prožívajícího Já:
- Vnitřní pravda – Pravda o tvém vnitřním světě. Je to to, co Já vnímá přímo a bezprostředně jako vnitřní zážitek (např. „Teď cítím smutek“).
- Vnější pravda – Vše ostatní, co Já vnímá nepřímo skrze své smysly, zkušenosti a myšlení o vnějším světě (např. „Venku prší“).
Rozlišujme mezi vnitřní a vnější pravdou.
Každá z nich vyžaduje jiný přístup. To, že k nim často přistupujeme stejně, je zdrojem mnoha nedorozumění, vnitřních zmatků a zbytečných konfliktů.
Proč pravdu často nevidíme?
Existuje několik bariér, které nám brání pravdu uchopit:
- Faleš v projevu: Zkreslení pravdy na straně toho, kdo informaci vysílá.
- Iluze: Zkreslení pravdy na straně pozorovatele.
- Záměna pravd: Když svou vnitřní pravdu (pocit) vydáváme za vnější fakt, nebo když vnější fakta odmítáme, protože neladí s naší vnitřní pravdou.