Pravda o tom, jak funguje svět nezávisle na mně. Patří sem objektivní realita, fyzikální fakta i duchovní zákonitosti – tedy vše, co existuje mimo přímý vnitřní zážitek mého Já.
Vnější pravdu vnímáme nepřímo: skrze smysly, myšlení, studium a ověřování zkušeností.
Co všechno patří do vnější pravdy?
- Fyzikální zákony: Gravitace, elektromagnetismus a další neměnné principy hmotného světa. Fungují, i když o nich nevíme.
- Dohodnutá (konvenční) pravda: Pravidla basketbalu, pravopis, zákony státu či etika. Jsou to pravdy, na kterých se lidstvo nebo určitá skupina dohodla, aby mohl svět fungovat.
- Duševní a duchovní zákonitosti: Tyto principy jsou vnější pravdou proto, že objektivně řídí naše duševní zdraví, sílu vůle a vývoj. Stejně jako gravitace působí, i když ji ignorujeme, působí i tyto zákony (např. zákon akce a reakce v mezilidských vztazích).
- Podstata věcí a bytostí: Skutečná Idea (Pojem) stojící za každou věcí – např. čistá Idea lásky nebo spravedlnosti, ke které se můžeme svým poznáním přibližovat.
- Vnitřní pravda druhého člověka: To, co prožívá druhý, je pro naše Já také vnější pravdou. Nemůžeme ji vnímat přímo. Musíme se ptát, pozorovat a naslouchat, abychom ji mohli alespoň částečně pochopit.
Proč je důležité znát vnější pravdu?
Ignorování vnější pravdy vede k nárazům do reality. Stejně jako nemůžeme ignorovat gravitaci při chůzi, nemůžeme ignorovat vnitřní pravdu druhého člověka, pokud s ním chceme mít zdravý vztah. Poznávání vnější pravdy vyžaduje postoj „botanika“, o kterém psal Goethe – odložit své sympatie a antipatie a dívat se na věci takové, jaké jsou.